Počátky prvního osídlení v místech dnešní Roudnice nad Labem(195 mnm, 13 800 obyvatel) lze podle archeologických nálezů předpokládat již v dobách prehistorických. Skutečností ovšem je, že na počátku 10. století již existovala trhová osada Rúdnice či Rudenice a strážní přemyslovské hradiště a to při říčním brodu významné obchodní cesty vedoucí z Horní Lužice do nitra Čech. Název osady byl odvozen od pramenu rudné vody červené barvy, který do současnosti vytéká nedaleko kostela. První zástavba se nacházela na levém břehu řeky Labe pod západním a východním ostrohem. Tak jako každé jiné město prošla i Roudnice nad Labem během své existence historicky významnými léty, po nichž následovala stagnace. Doba slávy bývá krátká, ale přesto je vodítkem dějinné osy, krizová léta naproti tomu varovným mementem.

První písemné zprávy o Roudnici nad Labem pocházejí z poměrně pozdní doby, z let 1167 a 1176, kdy jsou zmiňováni roudničtí arcijáhni jako svědkové majetkových převodů. Roudnice nad Labem se stala zbožím pražských biskupů (později arcibiskupů) a místem jejich stavebního zájmu a častých pobytů. Na východním ostrohu nechali na přelomu 12. a 13. stol. postavit kamenný hrad. Po Pražském hradu druhou světovou stavbou v českém knížectví.

Skutečný rozvoj města začal ve 14. století za pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který nechal postavit u labského brodu pod hradem kostelík sv. Václava. Po návratu Jana z Dražic od papežského dvora, kolem roku 1333, položil základy ke stavbě kláštera augustiniánů s kostelem Narození Pany Marie, špitálu u svatováclavského kostelíku pod hradem a zahájil stavbu kamenného mostu přes řeku Labe . Most přes řeku patřil k největším českým gotickým mostům a přispěl k růstu významu města po stránce obchodní a dopravní. V této době byl ve městě hostem italský básník Petrarca. V roce 1378 založil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi tzv. Nové Město roudnické. V té době navštívil hrad také císař a král Karel IV. Úpadek města začal při době husitských bouří, kdy při cestě na Litoměřice vojska Jana ®ižky pobořila klášter a vypálila město. Po roce 1430 přešlo město do rukou světských feudálu. Kladný výsledek nepřinesla ani snaha purkmistra a rady města Roudnice nechat potvrdit po smrti Jana Smiřického (1453) rozšířené soudní a občanské pravomoci.

Druhá velká doba nastává příchodem Lobkowiczů, které předcházel v r. 1587 sňatek Polyxeny z Perštejna s Vilémem z Rožmberka. Vilém získal Roudnici v r. 1577 a pokládal ji za důležité místo svého panství Rožmberků. Jejich zásluhou se na Podřipsku zakládaly rybníky a proslulé vinice. Zveleboval ji podle nejnovějších hospodářských metod, na nichž pracoval odborník Jakub Krčín z Jelčan a prováděly se i stavební úpravy. V době působení nejvyššího kancléře českého království Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz (manželství s Polyxenou uzavřel v r. 1603) se práce v obou směrech zintenzivnily. Klášter a kostel kapucínů byl dokončen v r. 1628, opravoval se augustiniánský klášter a kostel sv. Václava. Léta rozkvětu završil Václav Eusebius z Lobkowicz, který nechal postavit za účasti čtyř architeků Pietra Colomba, Francesca Carattiho, Carla Orsoliniho a Antonia Potry na místě hradního areálu mezi lety 1652 - 1684 raně barokní čtyřkřídlý zámecký komplex, kde našla přístřeší obrazárna vynikajících kvalit, knihovna, archiv, hudebniny a vzácný zámecký mobiliář: stavěl se letohrádek, jízdárna, pivovar, zakládaly se ovocné a okrasné zahrady, byl vybudován plán na výstavbu mostu, protože ve třicetileté válce byl gotický most zničen.Na konci Třicetileté války zůstalo ve městě jen 22 obyvatelných domů. Koncem 17. století začali vznikat první řemeslné dílny, jako barvírny a přádelny. V největší dílně pracovalo 320 přadlen na ručních kolovratech.V této době započala také velké germanizace Podřipska.V hospodářské prosperitě bohatli i měš»ané, takže na konci barokní doby bylo možno zaznamenat výstavné renesanční domy na horním náměstí s renesanční radnicí v čele. Tehdy byl opraven požáry zničený kostel narození Panny Marie, postaveny kaple Sv. Viléma v r. 1726, Sv. Rozálie v r. 1718 - 1726, špitální kaple Sv. Josefa v r. 1767 - 1777 a zvonice v r. 1715, stojící nad hlásnou věží z 15. stol. Dynamický průmyslový rozvoj v 19. stol. si vyžádal různé oběti. Při stavbě železnice v letech 1847 - 1850 byl zbořen kostel Sv. Václava (Panny Marie Loretánské), dále byly při rozšiřování města pobourány městské hradby a jejich vstupní brány. Revoluční události roku 1848 nalezly ohlas i na Podřipsku. Největší akcí byla manifestace na Řípu, které se sešlo 20tis.

K osvobození došlo 10. května 1945 vstupem Rudé armády do města. Tím započalo nové údobí historie Roudnice nad Labem. V roce 1950 skončila kulturní tradice lobkowiczského domu a správní význam ztratila Roudnice nad Labem v r. 1960, kdy byl zrušen Okresní národní výbor.V tomto období se postavilo velké sídliště, nová nemocnice s poliklinikou a řada sportovních areálů.

Roudnice nad Labem je město, které vždy zaujímalo významnou pozici v dějinách státu a tak ji bude snad zaujímat i v nadcházejícím 21.století.

Osamělá a dominantní čedičová kupa (456 mnm) má charakteristický zvonovitý tvar, podle kterého je v rovné Řípské tabuli zdaleka k rozeznání. Památná hora má místo v české mytologii. Pověst o příchodu praotce Čecha zpracoval před r. 1125 kronikář Kosmas a v r. 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Na vrcholu leží prastará rotunda sv. Jiří doplněná věží a znovu vysvěcena r. 1126 na pamě» vítězství knížete Soběslava I. nad německým králem Lotharem III. Říp je známým poutním místem a cílem táborů lidu. První velký výstup na Říp byl sokolský výlet pod vedením M. Tyrše 27. 4. 1862. Velká slavnost byla r. 1868, kdy byl zde vyzvednut jeden ze základních kamenů Národního divadla. Zajímavostí Řípu je vysoký obsah železa v čediči, který způsobuje vychylování čepelky kompasu od severního směru. Svahy zůstaly po staletí holé a byly zalesněny v 19. století. Proto nyní poskytují výhled pouze Mělnická, Pražská a Roudnická vyhlídka.